Centrum Johan o.s.
Festival Move in Station
8.5.2013
ME-SA, Peter Šavel, Stano Dobák: Much More Than Nothing
Projekt vybrán mezi „Priority Companies 2013″ networku Aerowaves“!
Videoukázka zde: http://www.youtube.com/watch?v=zx1FdlUC7yg&feature=youtu.be
Much More Than Nothing
Zdravě šílené a spontánní představení Much More Than Nothing si pohrává s myšlenkou manipulace. Jakkoli zanícení a angažovaní, tanečníci „jenom” plní nesplnitelné – a to na 150 procent! Plnění absurdních úloh je pasivizuje v jejich osobních volbách, stejně tak jako jsou zcela vyčerpaní po každém zadání.
Na pozadí toho se objevuje věčné škádlení mezi Slováky a Čechy. Lechtivá hra s identitou a nacionalismem. Vtipná, drzá a trpce sebekritická. A to v podání generace umělců, kteří se narodili v Československu, vyrostli v Čechách a na Slovensku a dnes žijí všude možně po Evropě.
koncept: Stano Dobák, Peter Šavel
účinkují: Lucia Kašiarová, Tereza Ondrová, Andrea Opavská, Karolína Hejnová, Peter Šavel a Stano Dobák
světla: Jiří Hajdyla
kostýmy: Masha
Představení vzniklo v rámci rezidenčního programu Studia ALTA za podpory Nadace život umělce.
(…) Setkání těchto šesti tanečníků na jednom jevišti se ukázalo být perfektní volbou. Každý z nich je výraznou osobností a zároveň na sebe vzájemně dokáží citlivě reagovat. (…)Představení je kompaktní, a i přes to, že nemá žádný konkrétní děj, je plné akce a proměn. Hra a náhoda jsou hlavním principem. Divák někdy neví, koho sledovat dříve, každopádně jako celek působilo představení uceleně a hlavně, byla to velká zábava. Choreografické duo Peter Šavel a Stano Dobák přivezlo do Čech svěží vítr: moderní způsob tvorby, skvělý tanec, humor a nadsázku. (Petra Dotlačilová, Taneční aktuality)
(…)V Much more than nothing sa hlavná pozornosť sústredila na účinkujúcich performerov. Spoluprácu Terezy Ondrovej, Andrei Opavskej, Lucie Kašiarovej, Martiny Hajdyli Lacovej, Karolíny Hejnovej, Petra Šavela a Jara Viňarského totiž možno trochu nadnesene označiť za akýsi All-Stars výber českej a slovenskej nezávislej tanečnej scény. Ich predstavenie charakterizoval aj zmysel pre nadhľad nad sebou samým a pohrávanie sa s ironizáciou.(…) (Miroslav Zwiefelhofer, KioSk)